Metodický list k Projektu
„Psychiatrická nemoc očima dětí“



Když nám onemocní duše, CZ.11/MGS/011
Komplexní informační destigmatizační program k tématu psychiatrického onemocnění – schizofrenie – určený pro děti 2. až 4. třídy, na I. stupni ZŠ, pro pedagogy a rodiče dětí, k získání přijatelné a srozumitelné formy informací o onemocnění duše – psychiatrickém onemocnění.

Schizofrenie, taková nemoc duše… (charakteristika onemocnění)

Schizofrenie je duševní nemoc, jejíž obtíže mají takovou intenzitu, že plně prostoupí život pacienta a výrazně jej ovlivňují. Pro takového člověka je pak velmi obtížné rozhodnout, co je skutečné a co nikoliv. Klasickými příznaky schizofrenie jsou bludy a halucinace. Nemocní mají často pocit, že se v jejich okolí vyskytují lidé, kteří usilují o jejich život, představy, že jiné osoby mohou číst jejich myšlenky a ovlivňovat tak jejich život. Pacienti často slyší divné hlasy, či vidí neexistující věci a osoby. Pod vlivem těchto projevů pak nemocní i jednají, což jim působí mnohé problémy.

Schizofrenie je duševní porucha charakteristická selháváním myšlenkových procesů a sníženou schopností vnímat emoce a reagovat na ně. Nejběžněji se projevuje sluchovými halucinacemi, paranoidními či bizarními bludy nebo zmatenou řečí a myšlením, a jde ruku v ruce s rozsáhlou sociální či pracovní dysfunkcí. Symptomy se začínají objevovat typicky v rané dospělosti.

10 předsudků vůči schizofrenii

Deset hlavních předsudků vůči schizofrenii, které vedou ke stigmatizaci takto nemocných jedinců a jejich následné diskriminaci:

1. předsudek: Nikdo, kdo má schizofrenii se neuzdraví, alias „jednou blázen, navždy blázen“.
pravda: Ze statistik víme, že jedna třetina pacientů se může zcela vyléčit.

2. předsudek:
Lidé se schizofrenií jsou často násilní, nevypočitatelní a nebezpeční.
pravda: U schizofreniků je 7–13% pravděpodobnost sebevražedného jednání, většinou pod vlivem depresivního prohlédnutí na sebe samého. Pouze 0,01% schizofreniků se dopustí nějakého násilného činu, většinou pod vlivem psychotických příznaků, tj. bludů a halucinací. Takže dle statistik se tito lidé trestných činů dopouští méně často, než tzv. normální populace.

3. předsudek:
Schizofrenie je neléčitelné a nevyléčitelné onemocnění, které není ovlivnitelné psychoterapií.
pravda: Víme, že psychofarmaka a psychosociální intervence jsou velmi účinnými terapeutickými metodami u schizofrenních jedinců. Spojí-li se tyto metody dohromady, je poměrně velká pravděpodobnost buď úplného vyléčení, či alespoň výrazného ovlivnění průběhu nemoci.

4. předsudek:
Lidé se schizofrenií jsou líní a neradi cokoliv dělají.
pravda: Nejedná se o lenost, nýbrž o jeden z nejčastějších psychotických příznaků – hypobulii, neboli oslabení vůle.

5. předsudek:
Schizofrenie dítěte je chyba vztahů v základní rodině.
pravda: Ne
ní tomu tak, rodiče za to nemohou! Jestliže se však budou cítit vinni, nemohou ani pomoci.

6. předsudek:
Lidé se schizofrenií nemohou a nesmí pracovat, a jestliže ano, tak jenom na podřadných místech.
pravda: Víme, že jedna třetina těchto pacientů je schopna pracovat v normálních pracovních podmínkách. Většina lidí ze zbylých dvou třetin je schopna práce v chráněných podmínkách.

7. předsudek:
Lidé se schizofrenií nejsou schopni činit racionální rozhodnutí ohledně svého života.
pravda: Schizofrenie je většinou tzv. epizodické onemocnění, které tedy přichází a odchází v podobě jakýchsi epizod. Mezi těmito epizodami je pacient zcela normálním, schopným činit zcela racionální rozhodnutí.

8. předsudek:
Duševní onemocnění se rovná mentální retardaci. Tudíž tito lidé nemohou žít mimo ústavní zařízení.
pravda: Dvě třetiny duševně nemocných mohou naprosto svobodně žít v normální společnosti, zvláště když jim je ku pomoci tzv. komunitní péče.

9. předsudek:
Tito lidé si své problémy přivodili svým špatným charakterem, životosprávou…
pravda: schizofrenie je tzv. multifaktoriální onemocnění, na jehož vzniku se podílí biologické faktory na straně jedné, a psychosociální faktory na straně druhé. Duševně nemocní za své choroby nemohou; oni jsou těmi, kteří pod tíhou psychických problémů nejvíce trpí.

10. předsudek:
Duševní nemoci jsou vzácné, netřeba jim věnovat pozornost, alias „nás se to netýká“. pravda: Omyl! Jenom samotná schizofrenie se vyskytuje u dvou lidí ze sta, a ve velkoměstech je přítomna dokonce ve 3–5%. A vyskytnout se může prakticky v jakémkoliv věku.
(text o typech schizofrenie, rodině a schizofrenii, předsudkům vůči schizofrenii, sestavil MUDr. Martin Jarolímek-prezident České asociace pro psychické zdraví)

Metodický list k Projektu „Psychiatrická nemoc očima dětí“

  • trvání akce: 2 x 45min.
    v dopoledních hodinách namísto 2 hod. z vyučování
  • účastníci: žáci 2.–4. tříd
  • další účastníci: facilitátor (pedagog)
  • zástupci školy a dle možnosti (podle místa) i např. zástupci FOKUSu, lékař (psycholog, psychiatr), terapeut, klient,
  • konání: prostory školy – optimální je třída s interaktivní tabulí
    může být i prostor, kde lze instalovat nebo využít dataprojektor (učebna, sál, jídelna, tělocvična)
  • termín konání: dle domluvy – spojením dvou vyučovacích hodin, se zachováním přestávky (např. v hodině vlastivědy + 1)

Proč pořádat osvětový projekt ve školách?

Cílem akce je:

  • prostřednictvím „Očima dětí“ zapojit aktivně žáky ve třídě, kteří tvoří vždy uzavřenou cílovou skupinu
  • společně s dětmi, zvýšit míru informovanosti a stupeň senzibilizace u jejich rodičů i u pedagogů o tom, co je psychiatrické onemocnění a jak vypadá život s ním
  • pojmenovat a komunikovat nejčastější předsudky, strachy a stigmata, spojované s tématem psychiatrické nemoci
  • zprostředkovat informace o tom, jak psychiatrické onemocnění vypadá
  • podnítit co nejvíce dětí, aby přemýšlely i o souvislostech a vzniku psychiatrických diagnóz a možnostech jejího vnímání a léčení
  • probudit tak zájem okolí o vyhledávání informací a naučit žáky, přijímané informace vyhodnotit
  • dosáhnout ztotožnění s přijímáním a vnímáním nemocných a podpořit objektivní náhled na nemoc
  • ukázat, že mají nejen děti, možnost aktivně ovlivňovat chování a náhledy nemocného i jejich okolí
  • primárním cílem je zlepšení informovanosti, zdraví populace a podpora zařazování psychiatricky nemocných zpět do civilního života
  • zajímavou formou informovat hlavně děti mladšího školního věku, co to znamená … když nám onemocní duše


PŘED AKCÍ

Výběr účastníků akce

  • žáci 2. až 4. třídy
  • zástupci školy: škola je nositelem aktivit; účast na akci – učitel občanské výchovy či učitel vlastivědy, může být přítomen např. třídní učitel nebo zástupce vedení školy
  • facilitátor: učitel, kterého děti znají, nebo jiný pedagog, může být i externí osoba (např. Fokus Labe, psycholog)

Informace rodičům a žákům

  • informace rodičům: o konání aktivity informovat na třídních schůzkách, aby byli rodiče obeznámeni s tématem. Následné písemné sdělení rodičům o realizaci aktivity – žák vrátí do školy podepsané avízo.
  • diskuse na úrovni jednotlivých tříd před akcí se všemi žáky – např. v rámci třídnické hodiny, vlastivědy nebo jiného předmětu, jsou žáci informování, že aktivita „…očima dětí“ ve škole proběhne, jako společná práce všech žáků při dvou experimentálních vyučovacích hodinách. Akci by měla předcházet úvodní hodina o zdraví a nemocech těla a duše, jen učitel + třída.
  • Každá z určených škol dostane zpracovanou metodiku, dostane předem podklady pro realizaci poznávací a preventivní aktivity, pro společnou práci s dětmi a odměnu pro každé dítě (náramek). Součástí pracovní aktivity je poznání, hra a indikace k tématu duševního onemocnění. Děti se učí i spolupráci v týmu – pestrost nápadů a vnímání nepoznaného.
    Předkladatel a zpracovatel předá učiteli dlouho před akcí pracovní podklady pro přípravu, kde bude vysvětlen cíl, účel, průběh a postup, při vlastní hodině (motivace ředitelů a pedagogů)
  • Prostorové a organizační zajištění

    • akce probíhá v prostorách školy v době vyučování – dle možností využít učebnu, sál, jídelnu či akci uspořádat v tělocvičně
    • uspořádání místnosti: žáci pracují ve skupině, případně v několika pracovních „hnízdech“; vepředu místnosti ponechán prostor pro pedagoga a možnost prezentace grafického zpracování poznávaného námětu
    • pomůcky: flipchart, fixy, dataprojektor, PC a CD nebo USB flash


    PRŮBĚH AKCE

    Organizační záležitosti

    • časová dotace: cca 15 min.
    • seznámit děti s programem, účelem akce, informovat jak budou pracovat (podstatné jsou bubliny s texty)
    • navodit uvolněnou, byť pracovní atmosféru; zdůraznit, že se nejedná o školní vyučování. Samotná Akce – HRA probíhá jako řízená hodina, ideálně se supervizí odborníka (škola může kontaktovat nositele projektu a požádat o supervizi při aktivitě, případně může přizvat místního odborníka). Dobře připravený pedagog však zvládne tuto odborně preventivní a informační hodinu s dětmi sám.

    Uvolňovací aktivita

    • časová dotace: cca 5 min.
    • připravené, zpracované hry
    • např. pokládání otázek: otázky pokládat pozitivně – kdo má rád jaro, kdo rád bruslí, kdo má nějaké zvířátko, kdo rád čte, kdo se narodil tady ve městě apod.

    Hlavní blok – vlastní aktivita

    • časová dotace: cca 20 + 20 min. s 10min. přestávkou
    • navození atmosféry: pedagog zahajuje práci s dětmi – pojem „nemoc duše“,
    • doporučení: využít informace a dotazy z metodického návodu – předsudek – skutečnost.
    • zahájení hry: identifikace názvu choroby pomocí interaktivní nabídky hry (děti zavíráním písmen vygenerují název choroby). Nápis schizofrenie má vyvolat u dětí fixaci pojmu
    • následuje navození klidu a pohody v osobní rovině Roberta
    • kontrastem předchozího stavu Roberta, je agrese okolí, vnímání strachu a bezmoci, čekání na pomoc
    • aktivní přístup dětí k situacím Roberta, klikání na obrazy hry
    • prostor pro názory dětí
    • rozdání brožury a náramků, jako odměny pro každé dítě
    • upozornění na funkčnost webové stránky – možnost psaných dotazů pro děti i jejich rodiče, pro kamarády

    Pilotní ověření projektu „Očima dětí“, viděné očima dospěláků

    (autora hry, spolutvůrců příběhu a klienta Fokusu Labe)

    Přicházíme do 4. A třídy, teplické ZŠ. Zdravíme se s dětmi a představujeme se křestními jmény, která máme napsaná na nalepených jmenovkách. Děti udělají totéž. Hra začíná.
    U tabule sedí Iva, terapeut a odborný garant, společně s Honzou, který před několika lety, onemocněl schizofrenií, nemoc překonal a dnes pracuje, prodává zdravé dobroty, vaří skvělou kávu, funguje při pořádání rautů a připravuje se na zvýšení svojí kvalifikace.

    Děti se střídají při klikání jednotlivých obrázků, u interaktivní tabule. Hra jim přibližuje příběh jejich kamaráda Roberta, který má stejné prožitky jako ony, ale vše se změní, protože Robert onemocní schizofrenií. Děti říkají, co si myslí, že je schizofrenie, snaží se specifikovat pocity a prožitky Roberta. Jsou velmi pozorné a určují změny, které vidí na jednotlivých obrázcích příběhu.
    K jednotlivým situacím má s dětmi výborné interakce Iva a Honza vše završuje svými vstupy a velmi srozumitelným způsobem dětem přibližuje svoje prožitky. Jsou tísnivé, reálné, optimistické, smutné, bláznivé, povzbudivé i úsměvné, ale rozhodně pravdivé. Děti pozorně poslouchají a ptají se, sdílejí vjemy a rychle si personifikují Honzu s Robertem. Přijímají ho bezprostředně, vnímají ho jako kamaráda. Velice rychle pozitivně rozvíjejí situaci kamarádství, důvěru, vztahy v rodině, potřebu odborné léčby a dodržování stanoveného režimu, vnímají potřebu pomoci a sounáležitosti s oslabeným kamarádem. Poznávají rozdíl mezi předsudkem a realitou, snaží se charakterizovat spouštěče nemoci, prevenci, terapii i úspěšnost léčby. Jsou bezprostřední. Jako největší pozitivum označují skutečnost, „že se schizofrenie dá léčit, není nakažlivá a může se s ní žít“.
    Na závěr dostávají brožuru a náramky s Robertem a webovou adresou, kde najdou hru.
    Následuje bližší představení Ivany a Honzy i grafika Petra, autora postavičky Roberta.
    Všechny děti hodnotí setkání s Robertem kladně a prožitky jako „nejlepší vyučovací hodiny ve 4. třídě“, „ukážu hru rodičům a bráchovi“; „budu to vyprávět kamarádům a ukážu jim náramky“; „takové vyučovací hodiny by se mi líbily ve všech předmětech“.
    Jedna z holčiček přinesla Ivě, ručně vypsané informace o schizofrenii, z internetového vyhledavače, které si našla, aby „věděla, o čem bude naše setkání“.
    Pro nás dospěláky, bylo překvapením, že děti toho poměrně hodně věděly, neměly předsudky, byly otevřené, milé, ukázněné, naše přítomnost je nerušila. Podstatná část z nich, měla problémy s plynulým čtením… Na rozloučenou jsme si všichni zatleskali.

    Další den jsme byli ve stejné sestavě, ve 3. třídě, s modelem výuky Montessorri.
    Po příchodu jsme dostali návleky na boty a dobrý čaj na pohodu. Opakovala se situace se jmenovkami. Rozdíl byl v tom, že děti seděly s paní učitelkou v kruhu na zemi (na koberci) a my s nimi. Průběh hry byl obdobný, odlišnosti byly nepodstatné. Děti měly hodně postřehů, byly připravené, bezprostřední, asertivní a méně ukázněné, ale citlivé, atmosféra byla příjemná, až rodinná. Situace kladla větší nároky na Ivu. Ta však byla připravena . Honza trpělivě, věcně a srozumitelně vysvětloval vše, co děti zajímalo. I tady došlo k rychlé personifikaci Roberta s Honzou. Děti se předháněly s uplatněním svých znalostí, prožitků a zkušeností. Bylo patrné, že mají lepší slovní zásobu, že jsou zvyklé mluvit před větší skupinou posluchačů, byly zřejmé i větší znalosti o duševních nemocech obecně, o existenci FOKUSU (v jejich kavárně měly oslavu konce školního roku). Za zmínku rozhodně stojí např. úžasná odpověď holčiny, na otázku, co by dělala, kdyby prožívala zrakové, případně sluchové halucinace: „šla bych za někým, komu věřím, ale nevím, jestli bych ho našla, kdybych měla v hlavě ten zmatek“. Další hodnocení toho, jak děti vnímají Robertovu náladu na jednom ze situačních obrázků, odpověděl třeťák: „má náladu tak akorát“, nebo zhodnocení situace sloganem „ život kostkou cukru neosladíš“, případně „ den bez dobré kávy, by pro mě neměl smysl“, to si zapamatovaly ze svojí návštěvy v kavárně.

    Po rozdání dárků, když jsme se závěrem setkání s dětmi, rozhodli odtajnit svoje profesní role, tleskaly děti nejvíce Petrovi, autorovi Roberta a Honzovi. Spontánně se rozhodly pro autogramiádu a obrovský úspěch měl Petr, který každému dítěti, ke svému podpisu namaloval Roberta. Byl to milý a bezkonkurenčně nejúspěšnější moment celého setkání, s množstvím otázek.

    Příjemné prožitky pokračovaly i při následné komunikaci s paní ředitelkou a paní třídní učitelkou 3. M třídy. Ověřili jsme si, že už děti ve věku 8 – 10 let jsou schopny srozumitelně, otevřeně, jasně a stručně formulovat svoje dotazy i názory a umějí si je i obhájit a jsou schopné diskuze ke složitému tématu, pokud dostavou adekvátní a přesvědčivé základní informace. Více než půlroční práce a projektová příprava rozhodně nebyla zbytečná.

    Zpětná vazba realizátorů projektu:

    • Příjemné a vstřícné přijetí ve škole
    • Způsob komunikace s dětmi byl dětmi respektován a hodnocen jako zajímavý a přínosný
    • Zájem učitelského sboru, seznámit se prostřednictvím hry a brožury s problematikou onemocnění schizofrenií
    • Před zahájením akce, vždy zkontrolovat funkčnost PC, interaktivní tabule
    • Využít informace při další výuce – např. na téma návykové látky (spouštěč onemocnění)
    • Ocenění interakce při hře, propagačních předmětů (náramky), informační brožury
    • Není třeba mít neměnný scénář, ale situace klade vysoké nároky na realizátory akce, hlavně na garanta (=terapeuta) a klienta, pokud jsou přítomni
    • Garantovat kvalitu akce – autentičnost
    • Připravit informační návodné video (5 – 10 min.), jako metodickou pomůcku pro další realizátory, s důrazem na kreativní možnosti proměnných ve hře. Mělo by to být sdělení grafika a terapeuta, jak přistupovat k realizaci, rizika, silné a slabé stránky akce, využití inspirací pro cílovou skupinu dětí, rodičů, pedagogů
    • Poslat poděkování škole, za vstřícný přístup.

    Využití získaných informací – návazné aktivity

    Dítě a práce s rodinou
    Po prožitku může dítě přenosem informací v rodině, podnítit zájem o téma, návštěvou webových stránek (adresou uvedenou na náramcích i v brožuře), možností napsat dotaz a získáním odpovědi právě na webu.

    Práce učitelského sboru s tématem a možnost využití informací ze hry

    Malování příběhu nebo nejsilnějšího prožitku ze hry o Robertovi

    Přesah do dalších předmětů – např. k tématu návykové látky.
    Případně realizace projektové hry v dalších třídách 1. stupně ZŠ.
    Pro starší děti a středoškoláky, možnost zhlédnutí filmu „Neviditelní lidé“.

    Možnost spolupráce a účasti na akci např. psychologa, psychiatra, terapeuta, klienta. Tuto aktivitu nutno domlouvat a zajišťovat podle možností, které jsou v tom kterém místě.

    Poznámky a postřehy z testování:

    Co je důležité nejen pro Roberta (kamarádi a přátelé, doktor, terapeut, psycholog, pedagog, fungující RODINA, zaměstnání nebo studium, volnočasové aktivity, léky – pravidelné užívání, STOP alkoholu a drogám)

    Co víme od dětí (hlášky dětí – účastníků pilotních tříd

    „že se schizofrenie dá léčit, není nakažlivá a může se s ní žít“
    „nejlepší vyučovací hodiny ve 4. třídě“
    „ukážu hru rodičům a bráchovi“
    „budu to vyprávět kamarádům a ukážu jim náramky“
    „takové vyučovací hodiny by se mi líbily ve všech předmětech“
    Za zmínku rozhodně stojí např. úžasná odpověď holčiny, na otázku, co by dělala, kdyby prožívala zrakové, případně sluchové halucinace: „šla bych za někým, komu věřím, ale nevím, jestli bych ho našla, kdybych měla v hlavě ten zmatek“

    Další hodnocení toho, jak děti vnímají Robertovu náladu na jednom ze situačních obrázků, odpověděl třeťák: „má náladu tak akorát“ nebo zhodnocení situace sloganem: „ život kostkou cukru neosladíš“ případně: „ den bez dobré kávy, by pro mě neměl smysl“, to si děti zapamatovaly ze svojí návštěvy v kavárně.




    Ke stažení

    Metodický list k Projektu

    „Psychiatrická nemoc očima dětí“

    Metodika_Ocima_deti.pdf

    PDF, velikost, 11 MB